Brno a Jižní Morava bez hranic
Michael nejdříve řekl několik informací o své práci s dětmi z dětských domovů, diagnostických ústavů a dalších center. Díky tomu se děti dozvěděly, že i člověk s handicapem může vykonávat téměř jakoukoliv práci. Simča s Tomášem mají postižení v důsledku dětské mozkové obrny. Žákům také prozradili, jakým konkrétním způsobem se tato choroba v mnoha případech projevuje. To vše vysvětlili na mnoha historkách, které je za jejich život potkaly. Po této úvodní pasáži si ještě s každým potřásli rukou a osobně jej pozdravili.
Následovala základní otázka dne: Když potkáte na ulici postiženého člověka, dokážete mu pomoci? Umíte jej správně oslovit, pokud mu budete chtít pomoc poskytnout? Přesně tohle se totiž děti během krátké chvíle naučily. Simča propůjčila svůj invalidní vozík k tomu, aby Michael prakticky ukázal, jak složit a rozložit vozík, jak pomoct postiženému člověku překonat kupříkladu hrozící sněhovou bariéru nebo jakým způsobem člověka jedoucího na vozíku správně oslovit. Všichni žáci si následně mohli rozložení a opětovné složení vozíku vyzkoušet.
Každý z nás asi někdy zažil to, že se někomu posmíval nebo naopak byl tím, z koho si ostatní tropili legraci a utahovali si z něj. A tohle bylo tématem pokračování našeho povídání.
Žáci si poté zahráli hru s červenými a modrými míčky, jež měly za úkol týmy kluků a holek i se svými vyučujícími dostat co možná nejblíž k bílé kouli. Hra to byla velmi zábavná a zajímavé bylo, že své emoce mohli projevit pouze pomocí pantomimy, což jim šlo skvěle.
Zúčastnění nakonec získali pamětní medaili jako symbol vzpomínky na dnešní den. K okamžité spotřebě sloužila pro každého ještě tabulka čokolády.
Krásná třpytivá medaile s logem projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC je pěkná věc, ale to nejcennější, co si odneseme, je, že už dokážeme pomoci nejen postiženému člověku…
Nahrávání ...
